Josef Škalda se narodil 15. srpna 1894 v Malých Petrovicích. Po ukončení měšťanské školy se vyučil krejčím. V létě roku 1913 odešel do Francie za zkušenostmi a získání vhodného pracovního místa.
Ihned po vypuknutí války vstoupil 29. července 1914 do francouzské cizinecké legie. Téměř po celou dobu války sloužil v severní Africe, kde se účastnil bojů v Alžírsku a Maroku. V květnových a červnových dnech roku 1915 bojoval proti německé armádě u Arrasu a Souches.
Po vytvoření československé legie ve Francii byl 26. května 1918 převelen a zařazen k 21. střeleckému pluku. Po ukončení výcviku a zorganizování se 21. střelecký pluk přesunul 11. června 1918 do Darney, kde byl včleněn do Československé brigády ve Francii. Od července 1918 působil pluk v sestavě 53. francouzské pěší divize, se kterou byl v září 1918 přesunut k Terronu. Ve dnech 20. – 23. října 1918 proběhly v oblasti Terronu těžké boje s německými vojsky. Po skončení bojů se Josef Škalda s plukem vrátil zpět do Darney a v prosinci 1918 do vlasti.
Josef Škalda byl vyznamenán Československým válečným křížem, Francouzským válečným křížem a dalšími československými i zahraničními vyznamenáními. Po návratu do vlasti se účastnil dalších bojů na Těšínsku proti Polákům a na Slovensku proti Maďarům. Z československé armády byl propuštěn 31. prosince 1919.
Po válce pracoval u policie, kde byl příslušníkem neuniformované stráže (policejní agent). Okolo roku 1939 se již o něm mluví jako penzionovaném policejním úředníkovi. Po okupaci republiky založil odbojovou skupinu, se kterou vydával ilegální časopis „V boj“. V Praze v hotelu „Zlatá husa“ na Václavském náměstí měla skupina pronajatou místnost, kde byla umístěna vysílačka a rozmnožovací stroj pro tisk časopisu. Místnost sloužila i ke schůzkám. Gestapo pátralo po členech této skupiny a 10. listopadu 1939 se mu podařilo Josefa Škaldu zatknout. Jeho manželka Olga a další členové skupiny byli prozatím zachráněni. Ilegální časopis „V boj“ byl tajně vydáván a rozšiřován až do jara roku 1941, kdy byli zatčeni další členové skupiny. Do zatčení 1. skupiny časopisu „V boj“ v listopadu roku 1939 bylo vydáno 27 čísel, potom vycházela čísla další až do jara roku 1941 v celkovém počtu 70 čísel. Josef Škalda byl označen za "nepřítele Říše" a 12. září 1941 byl Lidovým soudním dvorem odsouzen k trestu smrti za spáchání velezrady, za velezrádné štvavé psaní velkého rozsahu a za pokus o vraždu úředníka pražské státní policie. Popraven byl v pátek 23. ledna 1942 v 6.05 hodin v Berlíně - Plötzensee.